Abstraktní
Vzhledem k tomu, že Mechanismus uhlíkové adjustace na hranicích (CBAM) Evropské unie se blíží k plné implementaci v roce 2026, uhlíková stopa výrobků se vyvinula z metriky pro vykazování společenské odpovědnosti podniků v rigidní ukazatel souladu s předpisy, který diktuje rozhodnutí o zadávání veřejných zakázek a obchodní náklady pro evropské dovozce. Pro výrobce mimo EU, kteří se snaží udržet nebo rozšířit svou přítomnost na evropském trhu, již poskytování přesných údajů o uhlíkové stopě není možností – je to nutnost pro přežití. Tento článek analyzuje nejnovější legislativní vývoj v EU a zkoumá klíčovou roli údajů o uhlíkové stopě v rámci CBAM a jejich hluboký dopad na globální dodavatelské řetězce.

1. Úvod: Když se uhlíková stopa stane pro celní orgány „druhým pasem“

Vstup přechodného období CBAM v platnost 1. října 2023 znamenal oficiální začátek éry „uhlíkově regulované“ v globálním obchodu. Tento mechanismus není tradičním clem, ale klimatickou politikou založenou na emisích dovážených produktů.

Pro evropské dovozce se důležitost uhlíkové stopy nyní zvýšila na klíčové kritérium nákupu vedle ceny a kvality. Vzhledem k tomu, že CBAM vstupuje do svého konečného období 1. ledna 2026, budou dovozci povinni zakoupit a odevzdat certifikáty CBAM za každou tunu emisí v dováženém zboží. To znamená, že uhlíková stopa produktu přímo určuje náklady dovozce na dodržování předpisů a jeho konkurenceschopnost na trhu.

2. Proč je uhlíková stopa pro evropské dovozce tak kritická?

1. Přímo určuje dovozní náklady a ziskové marže
Cena certifikátů CBAM je navázána na systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a v současné době se pohybuje v rozmezí 60 až 80 eur za tunu CO₂. Pro energeticky náročná odvětví, jako je ocel, hliník a cement, tyto náklady výrazně zvýší konečnou cenu dováženého zboží.
Pokud dodavatel ze země mimo EU nemůže poskytnout přesné údaje o skutečných emisích, je dovozce z EU nucen použít výchozí hodnoty stanovené Evropskou komisí. Tyto hodnoty jsou obvykle založeny na 10 % zařízení s nejhoršími výsledky a jsou výrazně nadsazené. Používání výchozích hodnot nutí dovozce nakupovat více certifikátů, což přímo snižuje jejich ziskové marže. Poskytování přesných údajů o nízkouhlíkových emisích je proto pro dodavatele ze zemí mimo EU klíčové, aby pomohli svým evropským zákazníkům snížit náklady.

2. Zmírnění rizik v oblasti dodržování předpisů a právních sankcí
Od roku 2026 budou prohlášení CBAM podléhat nezávislému ověřování třetí stranou. Za pravdivost deklarovaných údajů odpovídají dovozci. Nepřesné nebo chybné údaje o uhlíkové stopě od dodavatelů je vystaví sankcím ze strany regulačních orgánů. Společnostem, které včas neodevzdají dostatečný počet certifikátů, hrozí pokuty ve výši 10 až 50 eur za tunu nehlášených emisí. Evropští dovozci proto nevyhnutelně upřednostní dodavatele s transparentní, sledovatelnou a ověřitelnou správou údajů o uhlíku.

3. Reakce na opatření týkající se sledovatelnosti dodavatelského řetězce a obcházení předpisů
EU nedávno navrhla legislativní změny, které by rozšířily oblast působnosti CBAM o navazující produkty vyrobené z oceli a hliníku, jako jsou šrouby, vruty, kola, strojní součásti a domácí spotřebiče. To znamená, že i při vývozu hotových výrobků, pokud je uhlíková stopa vstupních surovin (jako jsou ocelové plechy) nejasná, je ohrožen soulad celého dodavatelského řetězce s předpisy. Navíc u dovozu z regionů považovaných za vysoce rizikové z hlediska obcházení předpisů musí dovozci poskytnout důkazy o původu výroby a autenticitě procesu. Zavedení systému sledovatelnosti uhlíku v celém řetězci – od dolu až po továrnu – se stalo nezbytným pro zmírnění obchodních rizik.

3. Hra s daty: Výchozí hodnoty vs. skutečné hodnoty

CBAM nabízí dvě hlavní metody pro výpočet emisí:

Výpočet (skutečné hodnoty): Na základě skutečných údajů o spotřebě (elektřina, palivo, materiály) z výrobní linky.

Ocenění (výchozí hodnoty): S využitím referenčních údajů zveřejněných EU.

Trend v legislativě EU je jasný: postupné rušení výchozích hodnot ve prospěch skutečných dat. Zatímco nedávné zjednodušení „Omnibus“ umožňuje v některých případech nadále používat výchozí hodnoty, spoléhání se na ně znamená vzdát se kontroly nad optimalizací nákladů. Naopak výrobci, kteří využívají zelenou energii a zvyšují účinnost, aby snížili svou uhlíkovou stopu, mohou poskytnout skutečná data, čímž pro dovozce z EU výrazně snižují náklady na certifikáty CBAM. To jim dává přednost při zadávání veřejných zakázek, a to i v případě, že nabízejí stejnou nabídkovou cenu.

4. Kaskádový efekt: Tlak uhlíku se šíří dodavatelským řetězcem nahoru

Dopad CBAM se neomezuje pouze na přímého vývozce; proniká hluboko do dodavatelského řetězce.

Pravidla pro komplexní zboží: U „komplexního zboží“ (produkty zpracované s použitím vstupních materiálů) musí výpočet uhlíkové stopy zahrnovat emise z těchto vstupních materiálů.

Úpravy pro šrot: Nedávné návrhy dokonce naznačují započítávání emisí z ocelového a hliníkového šrotu před spotřebou, pokud se používají jako vstupy.

To znamená, že čínský výrobce automobilových dílů vyvážející do Evropy musí nejen vypočítat emise ze svých vlastních továren, ale také požadovat certifikované údaje o nízkouhlíkové oceli od svých dodavatelů. Výrobci, kteří nemohou poskytnout údaje o uhlíku v předvýrobních řetězcích, budou vyloučeni z evropských dodavatelských řetězců špičkových společností.

5. Strategie EU „Zjednodušit a prohloubit“: Dekódování signálů

V únoru 2025 Evropská komise navrhla zjednodušení prostřednictvím balíčku „Omnibus“, který zavádí prahovou hodnotu de minimis ve výši 50 tun ročně. Předpokládá se, že tato lhůta osvobodí 90 % dovozců a zároveň pokryje 99 % původních emisí v rozsahu působnosti.

Tato zdánlivě protichůdná úprava vysílá dva jasné signály:

Cílené vymáhání: EU se snaží zaměřit svou regulační sílu na významné producenty emisí, nikoli na penalizaci malých a středních podniků. Tlak na dodržování předpisů se u vývozců komodit ve velkém zintenzivnil, jelikož regulační zdroje jsou nyní více koncentrované.

Nevratnost stanovení cen uhlíku: Ačkoli byla finanční povinnost nákupu certifikátů odložena do roku 2027, přichází. Uhlík se formálně stane výrobním faktorem v rozvahách podniků.

6. Závěr: Budování kapacit pro data o uhlíku pro zajištění evropského trhu

Plné zavedení CBAM signalizuje oficiální úsvit éry „nízkouhlíkové konkurenceschopnosti“. Pro exportéry cílící na EU již nejsou údaje o uhlíkové stopě jen položkou ve výroční zprávě o udržitelnosti; jsou strategickým aktivem nezbytným pro udržování vztahů se zákazníky a zajištění přístupu na trh.

Mezi kritická opatření pro společnosti patří:

Zavádění platforem pro digitální řízení emisí uhlíku s cílem přejít od organizačních inventur uhlíku k podrobnému účetnictví uhlíku na úrovni produktů.

Zavedení sledovatelnosti „v rámci dodavatelského řetězce“ tím, že dodavatelé v předstihu musí poskytovat údaje o emisích v souladu s CBAM.

 Vyžádání ověření třetí stranou za účelem poskytnutí důvěryhodných údajů, které pomohou evropským dovozcům snížit rizika související s dodržováním předpisů a společně budovat zelený, stabilní a konkurenceschopný dodavatelský řetězec.

 Společnosti, které proaktivně budují své kapacity v oblasti dat o uhlíku, si v budoucnu zajistí nedobytnou výhodu prvního tahu na evropském trhu.